Je to jako droga, nemůžeš přestat, chceš stále víc a střípky nestačí. Když dostaneš kousíček, už se těšíš na další a tak to jde stále dál a dál. Jakmile jednou člověk okusí, nedokáže myslet na nic dalšího. Cítí tu pachuť a dychtivě očekává to, co nutně musí přijít. Jednou se spálíš a máš vystaráno, ovšem tady to neplatí. Ať se spálíš, ať se chráníš, ať se směješ, nebo pláčeš, tohle prostě musíš mít! A co? Chuť vítězství, kterou nenahradí ani tisíce sladkých koblih. Je to jako sladký med tekoucí po vnitřní straně paže. Jen sehnout hlavu a jazykem slíznout vrstvu za vrstvou. Čím více se blížíš k cíli, tím je napětí s vítězstvím více propojeno. Od jednoho k druhému pokračuješ a jen jen se otevřou stavidla možností, nastavuješ hlavu k vítěznému triumfu. Tisíce minut dřiny se proměňují v jediný okamžik. Já tu stojím, vnímám jej a vím, co všechno sis musel odpustit, abys tu teď mohl stát! O to větší je náš obdiv a upřímné přání. Nechť vítězství je tobě k mání a nic není jen k pousmání...
Usmívat se, radost mít, život si svůj takhle žít!
Žádné komentáře:
Okomentovat