Poklidný den narušuje jen nesvoboda rozhodování a závislost na těch, kteří tu stojí se mnou. I když bych byla raději někde jinde a s někým jiným, bohužel sedím tady a poslouchám cosi, co se mi vůbec nelíbí. A proč? Tak to opravdu sama netuším. Přesto sedím, ani nedýchám a jsem plna očekávání. Co však čekat, když nic nečekáte? Kam jít, když nikam nesměřujete? Toť otázky, na které neumí odpovědět ani ten nejchytřejšá filosof. Snad leda, kdyby se kolem potulovat medvídek Pú, ten by nám s tím dokázal pomoci. Jak jej znám, řekl by si mysli, mysli Pú a najednou by věděl, co a jak dál. Rozhodně by zde neseděl jen tak, určitě by se hluboce zamýšlel nad významem svého sezení a možná by se ještě odsunul do svého myslícího koutku... Jak tak nad tím přemýšlím já, nejsem sice žádná objevitelka, přesto je mi jasné, že sezením nic neobjevím. To je mi objev, co? Jestli já nejsem chytrý medvěd, pak už nevím, kdo další by jim mohl být. Snad jen ten, který má medvěďúru na Harvardu!
S titulem i bez, přejdi tuhle mez...
Žádné komentáře:
Okomentovat