Ráno zima, v poledne sluníčko a tak je čas vyrazit na procházku. Kam, kam si vyrazíme? Kde se bude dobře procházet a s kým? Tak v tom máme celkem jasno. Pozveme na výlet našeho čtyřnohého kamaráda a jednu z jeho paniček. Tak jako my se potěší z volnosti a vánku, který provlívá právě kvetoucím hájkem. Do kopce poběžíme a na rovince si trošku pohrabeme. Myšiček je tady cítit tolik, tak si nějakou ulovíme. Jen to horko, jazyk už máme až na vestě a konec v nedohlednu. Jú, co to tady tak báječně voní? Aha, už to mám, rozkládající se mršina, tak v tom se tedy musím vyválet. Rychle, ať mě nevidí! To je balada, tak proč na mě tak hulákají... Že prý smrdím, ale vůbec ne, jen jsem využil přírodního parfému. Nevím, co ti moji páníčkové tak blázní. A hurá, jdeme dál, sice už jsem trošku zadýchaný, ale ještě kousek popoběhnu. A teď, teď už nemůžu, musíte mě vzít. Ne, nesmrdím, to se vám jen zdá, tak už mě prosím vemte! A můžeme jít, pak zase jdu a nakonec se napojím v bahnitém potůčku. Je to byl báječný den, moji páníčkové se provětrali a já se utahal tak, že se mi bude zdát jen o samých myšičkách a běháni po poli. Až zase budete chtít vyrazit ven, ozvěte se, rád si s vámi zase zaskotačím...
Nenos psa, neb on sám to zná!
Žádné komentáře:
Okomentovat