Horko jako v pekle, déšť v nedohlednu a to máme teprve začátek jara. Co se bude dít v rozpuku léta, to se můžeme jen domnívat? Ať jsou spekulace jakékoliv, už nyní je faktem, že vody je málo, příroda pomalinku umírá a zvířátka v lese také. Je hrozné jen pomyslet a s tímto vědomím žít. Já mám vodu, mohu se napít, kdykoliv mám potřebu, ale je tady mé okolí, které mám tak ráda a té se vody nedostává. Možná nebýt toho našeho lidského vlivu, vody bylo více. Možná větší pochopení pro koloběh přírody a počasí by bylo přívětivější. Nevím, nedokáži předvídat, ale jedno vím. Tyto extrémy počasí, které nás v posledních letech doprovází, nejsou způsobeny ničím jiným, než bezohledností člověka, vůči matce přírodě. Od ní, stejně jako od vlastní matky, se máme pořád co učit! Jen ona dokáže vyléčit své neduhy a zná lék na svá trápení. Jen už musíme začít poslouchat. Protože za několik let již může být pozdě, na jakékoliv kroky k nápravě...
Konejme, dokud je čas, aby i zítra byl nám známý svět kolem nás!
Žádné komentáře:
Okomentovat