Minuty utíkají s časem o závod a já bych se ihned mohla dopustit hříšného jednání. Nejraději bych zaškrtila čas, aby nikam nespěchal a rozhodně mě nepopoháněl dál. Ten, kdo se ocitl v podobné situaci jako já mě pochopí. Na hromadě zbývá ještě tolik věcí a čas se pomalu krátí. Ještě toho zdaleka nevím tolik, abych mohla prohlásit, jsem připravená. A zároveň vím něco, co by se dalo použít. Stojím mezi dvěma póly a přemýšlím, která z variant bude nejlepší. Jít, pokusit se a možná uspět, nebo s rozvahou námořníka počkat, v klidu dostudovat a s jistotou se vrhnout k výsledku... Je to jen na mě a snad proto váhám. Už bych tohle všechno chtěla mít z krku a přesto vím, že nedokáži být nepřipravená. Cosi ve mě mi říká vyčkej, i když budeš jediná, stojí to za to. Okolí radí běž, jednička není důležitá, však to dáš. Zřejmě bude rozumnější se na rozhodnutí vyspat a s odpočinutou hlavou se náležitě rozhodnout. Stejně mě to nemine a každý tam musí, tedy i já! Ovšem chtěla bych mít dobrý pocit, že jsem udělala vše, co jsem měla, abych mohla býti skvělá...
Skvělou buď a vypni hruď, zítra svou situaci suď!
Žádné komentáře:
Okomentovat