Je zvláštní kolik inspirace je všude kolem nás. Nestačíme se ani divit a přestože otevíráme oči dokořán, stále je toho mnoho, co zůstává nepoznáno. Jak moc bychom chtěli být součástí toho všeho, co všechno bychom chtěli stihnout a kolik je věcí, které nejsou uchopeny. Čím víc se člověk dostává do víru dění, tím víc si uvědomí, kolik je stále nepoznaného. Touha je silnější než smrt a cestičky se klikatí tam a zpět. Skok delfína trvá roky a my už jsme opět vzdáleni našemu cíli. Kdepak ty loňské sněhy jsou a kolik nám zbývá hodin na nohou? Netušíme, objevujeme, poskakujeme a šlapeme stále dál. Jednou nahoru, podruhé dolů, cestou i necestou, kráčíme, abychom se opět dostali domů. Tam, kde zklidníme dech, pročistíme hlavu a dojdeme k poznání, že ač jsou cesty lákavé, je důležité vědět, v čem jsou laskavé. V poznání, v hledání, v tichu i souznění. Ve všem co přináší, se vším co obnáší, s tím co se přenáší, k těm co je nestraší. Tak tedy objevuj, toulej se, do světa koulej se, na jedno pomni však, že doma je tvůj života řád!
Pochybuj, za svým si vždycky stůj...
Žádné komentáře:
Okomentovat