Nejtěžší rozhodnutí jsou ta nejbližší. Většinou usilovně přemýšlíme, ladíme taktiku a váháme, která varianta bude ta nejlepší. Nemůže spát, obracíme a vážíme všechna pro i proti, píšeme si seznamy a rozhodnutí ne a ne udělat. Pak nastane den, kdy nelze couvnout a naše rozhodnutí musí padnout. Hodně lidí se postaví na zlatou střední cestu a má vyřešeno. Jenže tohle není rozseknutí zadání, je to jen posunutí jeho rozřešení na dobu, kdy snad budeme připraveni. Ale je otázkou, zda připraveni někdy budeme. Jde totiž o fakt, že čím více se snažíme nalézt to nejlepší řešení, tím méně objektivně posuzujeme informace a v našem podvědomí je rozhodnutí již dávno dáno. Jak? Přeci našimi naučenými vzorci chování a jednání, kdy sice máme chuť udělat něco ztřeštěného či hloupého, ale neuděláme. Vždyť se k nám přeci nehodí být malým, rozmazleným a rozmarným dítětem, když stojíme na prahu padesátky! A přeci vnitřní já volá po rebelii a chce se rozhodnout pro jinou cestu. Ale pochopí nás okolí? Je připraveno nás vnímat takovými, jakými opravdu jsme? A jsme na to připraveni my sami? Odpověď je jen a jen na nás, kterou cestu zvolíme a jaká rozhodnutí budou ta naše správná...
Rozhoduj a zůstaň svým, nezabývej se moc okolím!
Žádné komentáře:
Okomentovat