Tak nás čeká další den. Jaký bude? Co nám přinese? Kolik potkáme zvířátek a dalších kamarádů? To jsou otázky, které se mi honí hlavou, při ranním vstávání. Přitom bych měla zřejmě myslet na práci, nebo snad na to, co musím stihnout. Ale mě to nechává klidnou. Stačí, že jsem vstala, ostatní přijde samo a rozhodně se není proč trápit tím, že jsem zatím něco nestihla. Dívám se na den optimisticky a vím, že mnohé se mi podařilo splnit, ukončit a dotáhnout do zdárného konce. To co zbývá rozpracováno, se také mým přičiněním dokončí a pak budu sedět, čekat a přát si, aby den měl tisíce hodin a desetitisíce minut. Jinak to toiž v našich životech nejde a proto je potřeba hledat skrytá místa pro radost, štěstí a drobné střípky každodennosti. Jen ta totiž umožní prožít život tak, jak bychom si přáli nejvíc. Ruku v ruce, v pohodě, s radostí, očekáváním dnů příštích a vědomím, že bylo naplněno vše, co jsme si předsevzali...
Jdi dál a směj se, přitom krásně měj se!
Žádné komentáře:
Okomentovat