Když slova nestačí, je čas ztichnout a nechat věci plynout. Byť se snažíme slovy léčit, laskat, povzbuzovat i konejšit, někdy ani nejkrásnější slovo nepomůže. Co pak zmůže člověk, když druhý nechce poslouchat. Snad jen mlčet a vyplnit prázdnotu prázdnotou. Kdy jedno střídá druhé a každičký okamžik je plný ticha, jež nepřeruší ani plynulý tok myšlenek. Jak moc bychom chtěli sdělit, co všechno máme na srdci a přesto neumíme zapojit slova. Ta jsou zbytečná, nepotřebná a drásají víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Nesuďme příliš tvrdě ty, jež mlčí a nechtějí se podílet na sdílení. Vždyť každý z nás má přeci právo na vlastní nerušené tiché rozjímání. Zde není potřeba slov, neb činy všechno uzdraví...
Neboj se mlčet, můžeš i křičet!
Žádné komentáře:
Okomentovat