Pokládat si otázky a hledat na ně odpovědi, je zřejmě běžnou součástí našich životů. Většinou si lidé pokládají otázky, které nějak souvisí s jejich životem, životním stylem, oblékáním, nakupováním, přípravou do práce, dětmi, vztahy. Málokdy a málokdo si člověk pokládá otázky vyššího řádu, směřující k tomu, co nás přesahuje, co nemá hmatatelnou povahu a co nelze uchopit. A přesto se jedná právě o takové otázky, směřující k lidské podstatě, povaze, vlastnostem a hodnotám. Jak bychom se měli zachovat v případě, že je druhý člověk ohrožen a životě? Máme zasáhnout, máme upoutat útočníkovu pozornost k vlastní osobě, nebo jen přihlížet, přehlížet? Je žáducí hovořit se svými blízkými o smrti a přáních, která jsou s ní spojená? Není necitlivé dívat se jen do budoucnosti a nevšímat si stáří? Co pro mě znamená vlastenecká povinnost a hrdost spojená s vlastní zemí? Tisíce otázek přicházejí na mysl a správná odpověď je v nedohlednu. A existuje vůbec pouze jedna jediná správná odpověď? Nevím, ale tuším, že mou potřebou je nalézt osobní odpovědi, které mi pomohou neztratit tvář sama před sebou. Vážit si sebe, vážit si svého okolí a nebrat vlastní život jako něco, co musím prožít. Právě naopak, do mých rukou byl dán dar života, který mohu a chci prožít se ctí a vědomím, že žádný den nebyl zbytečný. V životě totiž neexistují zbytečné děje, jen ty, které my jako zbytečné vnímáme...
Život je krásný, nad slunce jasný, protkaný láskou, ne však pouhou procházkou!
Žádné komentáře:
Okomentovat