Co nás žene vpřed? Poznání, touha objevovat, přání, strach, neklid? Ať je hnacím motorem cokoliv, důležitým je správný směr a pochopení vlastního bytí v daném pohybu. Nechat se jen tak vláčet od jednoho k druhému, omílat se proudem řeky poznání, či myšlení a chtít vystoupit na svůj pomyslný vrchol, není možné. Pro každého z nás existují v životě záchytné body, od kterých se odpoutáváme a vytváříme své vlastní bytí. Počínaje narozením, prvními krůčky, ojedinělými slovy, až po vstup do dospělého života, s partnerem po boku. Vždy se odrazíme, skočíme a plaveme rychlostí, kterou nás naučili, abychom dosáhli dalšího záchytného místa. Vyčkáváme, hojíme rány, ohlížíme se zpět a s odstupem času hodnotíme, co jsme udělali správně a co bychom řešili jinak. A jsme opět připraveni na skok volným pádem, minuty se prodlužují v hodiny, dny běží, z týdnů jsou měsíce a roky. Udýchaní zastavujeme, snažíme se zklidnit tep srdce a již víme, že další skok bude posledním. Váháme, otálíme, zdržujeme a prodlužujeme svou jsoucnost, aby byla zachycena na této planetě, na tomto světě, v životech těch, které jsme měli rádi. Ti nás pak ponesou ve svých srdcích, tak jako i my jsme nesli své milované. A až přijde čas, zase se všichni shledáme a objevíme to, co jsme si vždycky slibovali...
Láska je hledání ve světě poznání!
Žádné komentáře:
Okomentovat