Proč děláme, to co děláme? Proč bráníme ty, kteří si to nezaslouží? Proč se snažíme tam, kde je každá pomoc marná? Jsme jen nádoby prostého ducha, věřící na spravedlnost a rovnoměrné rozložení sil. Nesoudíme tam, kde není co soudit a naopak velmi spravedlivě chráníme rovnováhu, která byla narušena. Strávíme život v zajetí pomoci, podpory a duševní vzpruhy a na konci naší cesty zjistíme, že jsme zůstali sami. Bez pomoci, pochopení a s opovržením těhc, které jsme měli rádi. Kde se stala chyba? A kdo ji napraví? Snad se najde někdo takový, jakým jsme byli kdysi i my sami. Odvážný na duchu, silný na těle, s myšlením zachránce i obhájce všech ztracených duší...
Věř své duši, i ta má své uši!
Žádné komentáře:
Okomentovat