V drobnostech a maličkostech poznáš člověka. Stačí se jen dobře dívat, otevřít oči dokořán a spravedlivě měřit. Nesoudit, nepodlézat, nepodléhat klamným iluzím, jen se dívat a pokusit se odhalit skrytou část lidské identity. Ta je dána nejen naší vlastní vnímavostí, ale také pozorností, kterou klademe na svá slova a způsoby naslouchání. Někdy totiž stačí jen drobná odchylka a to co je jinak samozřejmé, se stává neobvyklým. Výraz tváře, nakrčení nosu, hanlivost slov a uspěchanost, která nedá nikomu vydechnout. Tak se i my sami stáváme otroky doby a nesledujeme maličkosti, které nás samotné mění ve stroje, pracující na plný výkon, s neskutečným nasazením. Až něco neodvratného způsobí, že jsme nuceni se zastavit. V tu chvíli si uvědomíme, že slyšíme zpívat ptáky, že voda v řece plynule teče a unáší naše starosti pryč. Že touhy jsou větší, než bychom si dokázali připustit a přináší ještě větší vnímavost. Plnost pohybu, vláčnost vnímání, veselost na duši a nejistou jistotu v blahobytném bytí. Nespoléhejme, že zítra bude a jistě nastane. Chovejme se tak, jako by každý okamžik byl tím posledním, který nám byl dán. Neusínejme s hněvem a neporozuměním, raději ustupme a hledejme cesty jeden ke druhému. Jen tak pochopíme, co všechno si můžeme dát...
Dávej a poskytuj, za svým si vždycky stůj!
Žádné komentáře:
Okomentovat