Od rána se snažím, aby pondělí bylo méně bolavé, přesto se mi to poněkud nedaří. Stačí týden a člověk vypadne z rytmu, který si nastavil a jakákoliv změna je pak nepříjemná. Asi by se mi docela líbilo být jen tak doma, pracovat si z uzavřeného prostoru naší domácí pracovny. Tu a tam si odskočit zkontrolovat naše zvířátko a přitom protáhnout svaly v těle. Zatímco tady sedím uvelebená v jediné a pořádně strnulé póze, která nenasvědčuje tomu, co všechno může sedícího člověka bolet. Asi bych mnohem raději dala přednost pobíhání, přecházení a poskakování, které rozpohybuje svaly, kolena i klouby. Teď o nich vím, ale ne tak, jak bych o nich vědět chtěla. Snad proto je to dnešní pondělí tak náročné a rozhodně ne zrovna příjemné. No nebylo nám lépe na horách? Byť v mrazu, sněhu a bez tekoucí vody? Vím to, bylo, ale co bylo bylo nedá se vrátit a tak jen doufám, že čas k dalšímu volnu uteče jako splašená voda honěná proudem. A my se opět ocitneme ve volnosti, k naší radosti, na cestách drobností, co odnášejí všechny starosti...
Starosti hoď za hlavu, nepřipouštěj si ani únavu!
Žádné komentáře:
Okomentovat