Páni, já jsem ještě tady a dokonce funguju! Už od poloviny týdne jsem tlačila očima čas, aby utíkal blíže volným dnům a dovolené na horách. V posledních minutách pracovního týdne to vypadalo, že snad vypustím duši a hory se konat nebudou. Ale dnes je vše jinak. Jsem tady, sluníčko září na všechny strany a sníh se třpytí, až oči přecházejí. Třeskutý mráz se zakusuje do tváří, ale to vůbec nevadí, protože je to ohromná změna. Nemusím být tam, veškeré starosti zůstaly uzavřeny v našich počítačích a pracovních stolech. No a nás čeká týden plný odpočinku, lyžování, příjemných dnů a báječného povětří. Dnes jen tak pomalinku zkoušíme, co nám tělo dovolí. Ale zítra už od samého rána se budeme míhat po sjezdovkách. Nahoru, dolů, tam a zpět. Jen vítr bude svištět kolem uší a tělo si bude užívat pořádného tělesného napětí. Hlava se pročistí a jediným úkolem je být, mít, číst, jíst a společně se smát. Byť to zní, jako nudná náplň dnů, pro nás to bude balzám i pověstný lék... Takže pa, mějte se tu, jak uznáte za vhodné. Já už musím běžet, abych všechno to odpočívání stihla!
Ať jsou dny krásné a jako hvězdy jasné...
Žádné komentáře:
Okomentovat