Při manuální činnosti si člověk uvědomí, jak hluboce se mýlí ten, kdo opovrhuje tímto způsobem obživy. Co se nastoupáte schodů, co nataháte tašek, převléknete postelí a vyperete prádla, než je každý v domově pro seniory zaopatřen Co se navymýšlíte a nastříháte, než připravíte jednu aktivitu, která potěší starou duši a vyloudí úsměv na její tváři. A přitom z pohledu zvenčí všechno vypadá tak jednoduše. Co tam může jen ten aktivizační pracovník celý den dělat? On si tam jen tak sedí, připraví občas něco pro pobavení a zbytek dne má volno. S nohama na stole si hledá práci a jen sestry a ošetřovatelky dřou do úmoru. Ovšem ti, kdo vidí dál než jen na práh vstupních dveří, ví, že je to práce stejně náročná, jako každá jiná. Podléhá stejným principům radosti a dosahování výsledků. Jen zisky jsou z ní nepatrné... Nedají se prodat a mnohdy nejsou samy o sobě hodnotitelné. Kolik stojí radost ve tváři starého člověka, který si sám zvládl vyrobit velikonočního zajíčka? Kdo ví, ať odpoví. Já již drobnou představu mám, ale do světa ji křičet nebudu. Budu si ji hýčkat a vyčkám, v jaké barvě se nakonec vyjeví. Odhaduji v modré!
Citrínová, olivová, levanduová, kdo ví jaká, ať už volá...
Žádné komentáře:
Okomentovat