V hlavě zní mí mnohá slova,
která chci říct zas a znova.
Jak jsem ráda, že Vás mám,
i když občas nestíhám...
Jak jsem šťasná, svobodná,
pochopí mě, ten kdo zná,
souznění a legraci,
po stresu i po práci.
Je to prostě báječné,
že kroky jsou vždy bezděčné,
že nás vedou tam a zpět,
kde objevíme nový svět.
Kde sám jsi nic a skomíráš,
dokud lásku nepoznáš.
Pak už dny se proměňují,
jak se roky přeskakují.
Od mladosti, okouzlení,
ke starosti, že jsme sami.
Nakonec se narodí,
životy pak prohodí.
S léty zjistíš, že je prima,
užívat si když je zima,
mít se rád a poslouchat,
co by druhý chtěl Ti dát.
Za to všechno děkuji,
že stále s Vámi laškuji,
že jste mojí oporou,
že držíte mě na nohou,
že se s Vámi směji ráda,
že mám ve Vás kamaráda,
že jste tady,
že jsme spolu,
šťastni u jednoho stolu.
Velká, šťastná rodina,
pro každého něco má...
Dík je slovo malé, přesto budu Vám jej říkat stále! Děkuji ...
Žádné komentáře:
Okomentovat