Od samotného rána nás cosi pudí k rychlosti a horečné aktivitě. Je to snad tím mrazem, který je venku, či nás ovlivňuje potřední část týdne? Netuším, co je pravou příčinou tohoto stavu, ale rozhodně netoužím po výrazbějším zrychlení. Jako bych stála na samém konci propasti a všechno, co se pode mnou rozprostírá je jedna velká proláklina. Tu cítím nejen na svých botách, ale také v rukou, očích, kloubech. Nechce se mi ani pomyslet, že musím vyrazit do větru, ale nemohu s tím nic nadělat. Moje tělo je potřeba přemístit z bodu a do bodu b, a tak mi nezbude nic jiného, než vyrazit. Obalím se všim huňatým co najdu a poběžím s větrem o závod. Doma spočinu, nachystám a připravím, abych se zase zítra cítila čilá, jako rybička. Sice trošku zmrzlá, ale přesto rybička. Kdybych si mohla vybrat, tak bych si v těchto ročních obdobích hrála raději na medvědy, těm se dobře spí a nic je neruší. Snad jen potřeba něčeho k snědu, ale i s tím se dá něco dělat. Ovšem medvědem nejsem a tak se dám do díla. Svetr, rukavice, čepici, šálu, boty, ponožky, kabát a mohu vyrazit. U nás na severu je siberie naší druhou podstatou!
Drsný kraj, kde mámy všechno znaj...
Žádné komentáře:
Okomentovat