Copak to tu krásně voní,
kdopak se tu kolem honí?
Kde je dítě, tam je smích,
kde je štěně, tam je sníh.
Zítra už nás zase čeká,
cesta dlouhá, do daleka.
My se však nic nebojíme,
ve větru i dešti obstojíme.
Sněhu zář a slunce svit,
tohle přece musím mít.
To mám ráda, to si cením,
i když zrovna doma sedím.
Proto troška pohybu,
neudělá nám chybu.
Rozhodně se neztratíme,
když na hory vyrazíme.
Pojezdíme, poskáčem,
s velkým Jabou přeskáčem!
Pak zas rychle zpátky domů,
kde je moře, plno stromů.
Dneska nám to nevadí,
neb nás to přivádí,
na myšlenky,
na domněnky,
že nutností jsou
jen pomněnky.
Ty se také objeví,
až jaro sněhu poleví.
Teď však hurá na svahy,
máme dosti rozvahy...
S rozvahou a předsevzetím, dojedem až za objetím!
Žádné komentáře:
Okomentovat