Některé dny jsou nudné, že by je člověk klidně přeskočil. Věci kolem jen tak plynou a život peláší, až zahne za dalším rohem. A pak jsou dny, kdy máme pocit, že jsme se ocitli uprostřed neuvěřitelného snu, který snad ani nemůže být pravdou. Musíme se tisíckrát přesvědčovat o tom, že jsme opravdu vzhůru a to, co se děje kolem, není jen pouhý sen. Jsou to právě takové dny, kdy nepočítáme hodiny, necítíme únavu a adrenalin nás vybičuje ke skvělým výsledkům. Stojíme, koukáme kolem a neveřícně přemítáme. Děje se to? Prožívám to zrovna já, nebo je to jen sen? Plní se sny, prožívají se hluboké city a život ač běží dál, se pomalu zastavuje. A my buď v roli statistů, nebo přímých účastníků stoupáme ke svým výšinám, řítíme se rychlostí ptáků strmě z hory, čelíme studenému proudu dravé řeky a jdeme... Pokračujeme, jdeme, pracujeme, zpíváme, usmíváme se a blaženě přemítáme nad tím, co se děje i neděje. Pořád je tu naděje, že se to neděje, i když jsou to děje, bez děje!
Věřme v sebe, dosáhněme nebe...
Žádné komentáře:
Okomentovat