Je nebezpečné pouštět se na tenký led. Víme přeci, že by se pod námi mohl podlomit. Stejně tak víme i mnohá další fakta, která nás provázejí od dětských let a přesto neodoláme. Musíme vyzkoušet, zda nás ta větev udrží, kam až dokážeme dojít po velmi úzké skalní římse, či zda překonáme strach z hlubiny a skočíme. Živíme v sobě adrenalin a zároveň jej krotíme, abychom vedli poměrně rovnoměrný a nijak zvlášť dramatický život. Snažíme se být vzory pro naše ratolesti, neriskujeme a chováme se slušně. Občas zariskujeme, zanadáváme na nepřátelský svět kolem nás, ale jsme vlastně rádi jeho součástí. Uchopujeme neuchopitelné vědeckými metodami, zabýváme se všemožnými drobnostmi a tříštíme síly na výzkum věcí, které nejsou důležité. Stávají se z nás závisláci na technických vymoženostech, nepamatujeme si tolik, co před pár lety a svádíme to na postupující procesy stárnutí. Ale je tomu opravdu tak? Sáhněme si do svědomí a po pravdě odpovězme. Nebyly generace našich rodičů, prarodičů a praprarodičů tvořivější, byť nezvdělanější? Uměli si poradit s většinou problémů bez problémů a technické podpory, kterou my dnes potřebujeme. Hlavně žili, byli, tvořili skutečné hodnoty a nenechávali se vléct životem, žebříčkem společenských hodnot, jen proto, aby mohli někam patřit, někým být a za něco stát. Byli sami o sobě, věřili, šli, pracovali, milovali, stárli a umírali...
Dělej jak chceš, ať nejsi jen maličká veš!
Žádné komentáře:
Okomentovat