Co je zásadního na vztahu ke starým lidem a proč bychom si jej měli pěstovat? Není to jen snaha o naplnění požadovaných kvót, ale zřejmý pohled na naši vlastní budoucnost. I my jednou zestárneme, ocitneme se na prahu té části života, kdy pomoc nejbližších bude tím nejdůležitějším. Opora, vnímavé pochopení a vcítění se pozice, kterou dnes zastupují naši rodiče, je tou nejlepší cestou učení se a přípravy na stáří. To, co my hravě zvládáme a nečiní nám žádného problému, to již může starším lidem způsobovat komplikace. Může znejisťovat, zneklidňovat a zpomalovat jejich životní postoje. Každý náznak netrpělivosti, agrese či jen křivého pohledu ze strany mladší generace, pak zároveň může způsobit velkou spoušť. Kým jsem, mám právo zde být, vždyť už na to nestačím? Jsem zbytečný, nechci být na obtíž a hlavně zatěžovat. A přitom stačí zpomalit do tempa nejstaršího z nás, přizpůsobit se jeho poznání a život je opět v harmonii. Mladí se zklidní, načerpají inspiraci pro svůj rozvoj a stáří se potěší veselostí i bujarným přístupem k životu. Vžyť jsme společenství mladých, starších i starých lidí, která má snahu být prodloužením těch, kdo tady byli před námi. Proto se s ochotou a pečlivostí starejme o ty nejslabší, bezbranné mezi námi, abychom mohli říct, že jsme dobrou společností. Neboť jak se my dnes postaráme o naše seniory, tak se jednou budou starat naši mladí o nás...
Stáří není nemoc, je v něm velká duševní síla a moc!
Žádné komentáře:
Okomentovat