Těžká rána pondělková, prožívám je stále znova. Po sobotě, neděli, příjde opět pondělí. Proč jen ten náš koloběh, není taky prošku zběh? Proč se musí točit stále, jako kdyby dál nám vale? Proč je nový týden těžký, i když nemusím mít běžky? Netuším a ptám se znovu, opravdu je nový týden? Já bych chtěla spát a snít, do oběda jen si být. To však není dneska k mání, snad jen jako k pousmání. Nový týden začal nám, každý zase bude sám. Já jsem tady, ty zas tam, kdepak já Vás všechny mám? Jeden doma, druhý pryč, ať si kvete petrklíč. Neúprostně tak jako slova, vrací se nám zas a znova. Zima, mráz a sněžení, pondělí je tedy nadělení. Kromě rychlých reakcí, musím běžet na akci, musím pádit, musím jít, snad zas bude někdy klid. Ticho, četba, procházka, to bude moje ukázka. Toho jak je víkend krásný, i když není zrovna jasný. I když zrovna není krásně, stejně píšu si tu básně. Stejně budu každý den, vyhlížet už víkendový den!
Prožitý den, jako jeden velký sen...
Žádné komentáře:
Okomentovat