To nám to zase krásně začíná. Sluničko se pomaličku klube ze svého pelíšku, mráz štípe do tváří a vzduch se jen tetelí studenými záchvěvy. Každý krok křupne, nohy našlapují opatrně a tělo si klidně supí v mrazivém ránu. Začátek dne je jako vymalovaný a ani studený vzduch nevadí. Je lákavý a svádí k ještě rychlejšímu tempu, než obvykle. Popohání nás a upozorňuje, že zima zdaleka neskončila. Její nadvláda je citelná a snad jen škarohlíd se bude mračit, že konečně přišla. Zahlazuje stopy po podzimní šedi a přináší bělosný nádech do našich životů. Sněhová peřina se převaluje, zakrývá pelíšky zvířátek a ty mohou konečně usnout svým zaslouženým zimním spánkem. A my? My si užívejme příchodu zimy, která je přechodem mezi podzimním usnutím a jarním probuzením. Čím je kouzelnější a studenější, tím se pak více těšíme na příchod znovuzrození jara. Takže vzhůru za zimními radovánkami, ať máme zimu pod nehty i na tvářích. Jarní sluníčko nás rozehřeje a tváře zrůžoví. Jen tak se nedáme, zima to přeci ví...
S medvědy na horách, nemám už žádný strach!
Žádné komentáře:
Okomentovat