Jedním slovem blázinec. Všude kolem pískot, vřískot, výmluvy a obviňování jeden druhého. Od rána člověk neřeší nic jiného, než věčné hádky a nespokojenost dětí, které by měla být raději ve škole. Vůbec si neumím představit, jak tohle stádo rozlícených dětí zvládnou paní učitelky a jak se jim je podaří po dvou měsících znovu dostat do latě. Od podlahy až po strop jsou děti plné energie, ale nesoustředěné natolik, aby tuto energii dokázaly věnovat podstatným domácím úkolům a přípravě. To, co se teď zdá jako poměrně malý problém, se může brzy projevit jako neskutečný průšvih. Ono se totiž řekne, že se vlastně nic neděje a děti to co zameškají, tak doženou v dalších letech. Ale jak to vidíte u prvňáčků? A co některé návazné ročníky? A jaký to bude mít dopad na ty velké děti? Inu, nikdo z nás to nečekal a rozhodně si nikdo z nás tuto situaci ani nepřál. Co však víme je, že musíme vydržet, odolat jednoduchým řešením a skutečně přemýšlet nad tím, jak dál. Ať už to bude teď, nebo v září, mělo by to být takové, abychom podchytili podstatné nezameškali nic důležitého.
Práce se nebojím, své srdce zapojím!
Žádné komentáře:
Okomentovat