Vůně domova a neskutečné vzpomínky na dětství. Úžasné dny prosluněné láskou, vzájemným porozuměním a obrovskou svobodou ducha. Byť v nesvobodné zemi, přesto jsme svobodně dýchali, zpívali, malovali a milovali ty, kteří už mnohdy nejsou mezi námi. Dnes často vzpomínáme a právě ony vůně či střípky poznání nás navrací zpět. Tam, kde dítě bylo dítětem, kde rodiče měli své přirozené postavení a vzájemnost něco znamenala. Do doby, která je jen kousek za námi a přesto je tak vzádelná současnému světu. Náš život se sice také točí kolem dětí, dětských úsměvů a malých radostí. Ale už je to jiné. Dopřáváme sobě i svým blízkým všeho, co je nám nabízeno a neuvědomujeme si, jak velké škody způsobujeme. Jen tehdy, když budeme s láskou toužit a na něco se těšit, pak si to skutečně užijeme. Pokud ve svém životě prožijeme něčeho nedostatek, pak jistě oslavíme jeho opačnou stranu. Jak si ovšem mohou dnešní lidičkové vážit čekoholi, když všeho je moc. A pak platí staré moudro, čeho je moc, toho je příliš... A tak podvědomě vyrážíme na výlety do doby, kde hořické trubičky byly tím nejúžasnějším dárkem pod sluncem!
Díky za dětství, jež učí nejen drobotinu, ale i dospěláky.
Žádné komentáře:
Okomentovat