Jedna situace střídá druhou. Všechny aspekty našeho života jsou propojeny v jeden celek. Stačí, když dojde ke změně jediné položky a všechno je úplně jinak. Dosud funkční a stabilní systém dostává trhliny, které jsou lepeny, jak se dá. Nakonec jsou však volná místa natolik veliká, že člověk zjišťuje, že se opravdu nedá nic dělat a život se hroutí, jako hromádka karet. Není potřeba plakat a rozlitým mlékem, není dobré se litovat a soužit z nastálého. Co je ovšem nutné, je skutečné nasazení a reálné kroky, vedoucí k zajištění základního chodu lidského bytí. Nic není tak špatné, aby to nemohlo být ještě horší. Stejně jako není nic tak nádherné, aby to nemohlo být ještě lepší. A tak si žijeme, tvoříme, budujeme, sníme a čekáme, jak tohle všechno nakonec dopadne. Nervy napnuté jako struny na houslích, tělo ochabující z nedostatečného pohybu, mozek zavařený z nového přístupu k práci a k tomu jen čtyři stěny, cesta tam a zpět, mlžící se brýle a výhled žádný. Inu, když vydržíme i zuby budou, ale jak dlouho ještě vydržíme, to je jen otázka. Chce to čas, který máme nastavený každý jinak...
Bojuj a věř, že získáš to též!
Žádné komentáře:
Okomentovat