Významové poměry, větné členy, rody, pády, logické členění textu, výrazy a pravopisné chyby. V tom teď žijeme a hledíme sílu na další nádech a výdech. Kde jsou ostatní a v čem se ztrácíme? Proč se školní rok zvrhl do této podoby? Nemůžeme s tím nic dělat a tak raději děláme. Cvičíme, cvičíme, cvičíme a po krátké pauze počítáme, počítáme, počítáme. Hledáme správná řešení a pídíme se po jednoznačných výsledcích. Čteme, píšeme, intenzivně vytváříme úkoly a pak kdesi uvnitř věříme, že se to konečně pohne vpřed. Že měsíce utečou rychlejí než voda v řece. Že poletí jako mraky po obloze a nakonec přistaneme v krajině jistoty a skutečného poznání. Nemalé přání, v malých srdcích, jež snad bude vyslyšeno!
Jedna, dvě, epanastrofa jde...
Žádné komentáře:
Okomentovat