Všichni známe všetečné otázky, co je, kdo je, kým je, proč je? Nikdo se jim nevyhne v době vlastního dospívání, ani dospívání vlastní dětí. Pokud máme štěstí, tak ani coby babičky a dědečkové jich nejsme ušetřeni. Někdo dostává tyto všetečné otázky velmi rád, jiný by se jin raději vyhnul. Ale ať už jsme na té, či oné straně, minimálně nás donutí kladené všetečné otázky znovu přemýšlet. Je opravdu pravdou, že blesk nikdy neudeří do stejného místa dvakrát? Proč stojí plameňáci na jedné noze a psi občas žerou trávu? Jak pozná medvěd v zimním spánku, že se má probudit? Kdy je správné jíst banán a kdy raději okurku? Proč je meloun zelenina a buráky nejsou ořechy? Nemáme hlavy jako pátrací balóny, nenosíme v nich tisíce jednotlivostí, ale raději spojujeme jednu skutečnost s druhou. Snad proto si jako děti uvědomujeme dychtivost po poznání, v dospělosti pak snahu po skutečné odpovědi a ve stáří nalezení odpovědi s kapkou moudrosti. Neb každá sebenepatrnější otázka má svou odpověď a může se spojit s něčím, co už dávno víme. Proto mějme oči otevřené, uši nastražené a vnímejme to, co se kolem míhá. Jen tak budeme vědět, jak odpovědět...
Otázky a odpovědi, to ví dnes už i medvědi!
Žádné komentáře:
Okomentovat