Už nevydržím mlčet a musím promluvit. Všechno se ve mě bouří a potřebuje spatřit světlo světa. Jak je možné, že jeden člověk si všechno bere doslovně a jinému ani domluva nepronikne do mysli. Co si potom počít s takovýmto potěrem, který dostává do vínku jen samé rozporuplné informace. Já řeknu hot, druhý řekne čehý, třetí pak skákej a čtvrtý stůj. Jaký guláš to musí mít v hlavě a kolik růzností se motá tam, kde by mělo být přesně řečeno a stanoveno. Zejména pak ve vztahu k vzdělání a výuce, které jsou základem pro mnohé další životní kroky. I když můžeme mít v životě pocit, že něco dělat nemusíme, nebo můžeme tak trošku ošidit, zrovna u vzdělání je každé ošizení na škodu nám samotným. Někde bude chybět, někde nebude rozumět a někde dokonce bude nedostačovat. To, co je teď jen drobnou kapičkou v moři, může už zítra být obrovskou vlnou tsunami, kterou nezadržíš. Snad proto je lepší po malinkatých krocích kráčet vpřed, bojovat o každou kapičku poznání, protože se bude hodit. Teď možná ne, ale kdo ví, co bude zítra?
Bojuj, poznávej a chápej, nevadí, že jsi na mnoho věcí ještě malej...
Žádné komentáře:
Okomentovat