Tak jak to jde? Častá otázka dnešních dnů. Odpovědí na tisíce, ale jedna převažuje na všemi. Ještě to zvládáme, ale už by to chtělo nějakou změnu. Ano, takto reagují tisíce lidí, kteří jsou uzavřeni ve svých domovech, pracují z nich, dělají s dětmi úkoly, posílají zprávy svým blízkým, vaří a vymýšlí, co podniknout v rámci čtyřech zdí nového. I to je docela zvláštní pocit, že ráno vstáváte, aniž byste museli. Startujete den, aniž by vás něco honilo. Vymýšlíte programy, aniž byste potřebovali. Přemýšlíte, co bude dál, aniž byste věděli, jaká budoucnost vás čeká. Všichni na něco čekáme a těšíme se, až se konečně dočkáme. Současné čekání by se dalo přirovnat k čekání dětí na vánoce a dárky. A tím nejpodstatnějším dárkem bude právě návrat do běžného života. Smět vyrazit na výlet, objevovat svět a vnímat veškeré jeho krásy. Probouzet se s honbou za pracovními povinnostmi, mít konečně za sebou některé důležité kroky ve svém životě. Prostě a jednoduše vědět, na čem jsem a kým vlastně jsem. To si přejí mnohé domácnosti a snad všechny maminky, co jich na světě je...
Mámo, táto v komoře je nic!
Žádné komentáře:
Okomentovat