Někdo by řekl, že současný stav je paráda. Já si to ovšem nemyslím a už se moc těším, až se můj - náš život vrátí k běžnému normálu. Až budu vědět, co mě čeká zítra, dnes večer, za týden i měsíc. Že se můžu těšit na drobná vybočení z reality formou různých výletů, túr a dlouhých procházek, které podniknu tam, kde to máme rádi. Těším se na to, že se budu moci těšit na klidné odpoledne strávené u hezké knihy, schoulená ve svém oblíbeném křesle, bez nutnosti vymýšlet co se bude jíst zítra a co je potřeba ještě nakoupit a uvařit. Až odpadnou ranní neklidné kroky, kdy se musíme minout tam, kde obvykle bývám sama a přijdou chvíle hektických odjezdů a šťastných návratů. Bude to něco, co už teď očekávám s trpělivostí mě nevlastní. Už nezáleží na mnohém, jen na tom zůstat zdravý, v tělesné i duševní pohodě, občas promíchané netrpělivostí srdce i duše. To k životu patří a musíme to mít, tak jako vodu či jídlo. Jen ten stav nestav už aby byl za námi a my mohli svobodně být, žít a chtít...
Chtít kousíček, dostat malíček!
Žádné komentáře:
Okomentovat