Budoucová

Když věci nejsou tak,
jak mají,
člověk se pak cítí v háji.

Nepomůže síla, tlak,
když nad hlavou máš
černý mrak.

Budoucnost je nejistá,
nevíš, co ti přichystá,
netušíš a můžeš chtít,
jistoty zas svoje mít!

Ničemu se nedivit,
stále někam
jen tak jít.

Časy, data, termíny,
proletěly komíny,
na tváři zbyl jenom stín,
v duši těžký, temný splín.

Copak takto dá se žít?
Nevíš, nemáš nikde klid.

A když přeci náhodou,
pohne se řádka nad vodou,
zjistíš, že jsi stejně sám,
na problémy, jež zbyly nám.

Není třeba hlavu klonit,
jenom trošku čas pohonit,
aby tekl, aby šel,
aby znovu život jel...

Dnes, zítra, v úterý,
budeme snad dospělí
a pak už jen odhodíme,
co sami rukou nespravíme.

Budem čekat, budem snít,
že už za sebou budeme mít,
to, co nás teď provází
a dostává nás do nesnází.

A pak? Pak už budem zas,
žít si svůj společný čas!

Hlavu vzhůru, špatné pryč, k budoucnosti máme klíč...