Léto se dnes překulilo do své druhé poloviny a my vstoupili do posledního dne naší dovolené. Abychom pobyt zde v Tatrách dostatečně završili, vydali jsem se po stopách starých vorařů dřeva. Cesta nás vynesla až do Červeného kláštora, kde je dnes srdce všech plťárou Slovenska i Polska. Nasedáme na plť a pod dohledem statných plťařů vyrážíme cestou vody po řece Dunajec, na desetikilometrovou plavbu. Při ní se dovídáme mnohé zajímavosti z historie vorařů, codní cesty na Dunajci i běžného života lidí na Slovensko-Polské hranici. Ani si neuvědomíme jak, ale hodina a půl uteče jako deset minut. My vystupujeme v přístavu na dolní části řeky. Cesta zpět je také příjemná, neboť kopírujeme trasu řeky proti proudu a můžeme sledovat další vory, plující po řec. Po deseti kilometrech chůze a necelých dvou hodinách se nám kruh uzavírá. Stojíme tam, kde jsme ráno začali. Cestou domů, jen tak pro radost se ještě zastavujeme v Tatranském muzeu v Tatranské Lomnici, kde se potěšíme pohledem na zvířátka horských lesů, vod a strání. A pak, inu, nezbývá než se zbalit, poděkovat za vlídnost přijetí a doufat v další návraty sem i tam.
Plťařina, to je dřina...
Žádné komentáře:
Okomentovat