Kde končí hra a začíná pravý život? Nestárneme proto, že nám přibývají léta, ale proto, že jsme si přestali hrát. Přestali jsme život vnímat dětskýma očima, v plné realitě a bez příkras. Jak jednoduché bylo každičké rozhodnutí, které jsme v dětství udělali? A jak složité jsou pochody každodenního života? Je až kupodivu, že jsme mnohdy schopni ještě vnímat, rozhodovat se, pracovat a žít. Každou chvíli je před námi toliko různých rozhodnutí, která musíme udělat a jen na nás visí osud náš i našich dětí. Pokud si tuto skutečnost včas uvědomíme, znejistíme, váháme a růžové brýle nejsou již tolik růžové. Chundelatý jednorožec se ztrácí ve tmě a medvídek Pú je ve svém domečku ve Stokoricovém lese nenávratně mimo naše vnímání. Ovšem stačí je malý záblesk dětského pocitu a najednou se to kolem hemží velikonočními králíčky Hopy, Mimoňi, vílami, čerty a jinou roztodivnou havětí, která nestraší, jen dokresluje to, co právě vidíme. Který pohled je lepší? Odpověď je na každém z nás, dle aktuálního rozpoložení a momentální nálady...
Hej pane Peabody, kde máte své svody?
Žádné komentáře:
Okomentovat