Po dramatické noci konečně ráno. Přinese oddech od bolení a trápení? Zelená barva neopouští hlavního velitele výpravy a tak ač neradi, vyrážíme na výlet sami. Chceme zůstat, ale také potřebujeme jet. Vyrážíme ve dvou na objevnou cestu ke Štrbskému plesu a na Solisko. Davy lidí nás brzy přesvědčí, že jsme se ocitli v samém srdci turismu. Všude kolem stánky s brakovým zbožím, předraženým jídlem a lákadly na ty, co přijeli Vysoké Tatry poznávat jinak, než my. Rychlým tempem dojdeme k lanovce, která nás vysadí na Solisku. Odtud pěkně ťapkáme a s výhledy na okolí kráčíme zpět dolů. Cesta je to příjemná, utíká rychle a za chvíli stojíme na břehu Štrbského plesa. Kačenky, vlnky, čluny a my... Davy raději nevnímáme a projdeme se kolem, abychom zdárně zakončili dnešní túru u auta. Rychle domů, obhlédnout situaci a jak se zdá, odpočinek veliteli pomohl. A nám? Nám pohyb neuškodil, spíše prospěl. Snad tedyopět zítra v plné sestavě vyrazíme dál!
Sluníčko hladí, někdy i řádí...
Žádné komentáře:
Okomentovat