Den jako vymalovaný, sluníčko rozpaluje vzduch a hlasy se tetelí od samého kuropění. Jak moc me bude potřeba si uvědomuji a snad proto se snažím ještě víc. Vybavím se americkým úsměvem, do batohu dám pití i svačiny. Nalodím nezbedenou chásku, všechny chlapy a vyrazíme tam, kde to miluji. Mech, naučná stezka, dřevěný chodník, posezení na pařezu a nakonec i mechové jezírko ukáže svou krásu. Jdu, míjím známá místa a užívám si každý krok. Nahoru, dolů, vodou, paloukem, lesem i pěšinou, až na palouček. Další úžasné místo, kde je nám milo, jisto a vždy je tu krásně čisto. Ani dnes tomu není jinak a po chvílích soužení je mi příjemně na duši. S plným bříškem, ušlapanými nožkami a krásnými vjemy, dosáhneme smíření s tím, co rozhodně nezměníme. A pak přichází uvědomění, že jsou věci, kterých stčí trošička a hned máš lepší den.
Palouček i mech, vyrazí mi dech...
Žádné komentáře:
Okomentovat