Ztraceni ve vlastním světě se potácíme od jednoho k druhému. Stále se snažíme dosáhnout něčeho, co se skrývá tam, tam před námi. Jdeme bez cíle a honíme se za chimérami moderního světa. Být krásný, mladý, bez závazků, cílevědomý, neustále usměvavý, toužící po lepším světě a nevnímat bídu těch, kteří tu také jsou. Bezcitně se prohánět na vlně solidarity a ukazovat lepší tvář, která zřejmě ani neexistuje. Jediné, nač pomýšlíme, je mít se dobře, být někým, dosáhnout zářných výsledků a přispívat k osobní slávě. Zazářit, vydržet, odolat a udolat vše, co se před nás postaví, ať je tím cokoli. Zdravého rozumu netřeba, stačí jen chtít a pak už se mít. Mnohým stačí pouhé být a za dalším se neženou. Stále jsou však vlečeni někam, kam chce proud společnosti a okolí. Snahy odolat vnadám a vnady k udolání snah, toť cíl mnoha, kteří žijí tak, jak moderní svět káže. Nechtějme však ošálit sebe, ani naše vzpomínky, jde to i jinak. Bez falše, s bezejmenným hrdinstvím a odvahou čelit tomu, co se právě nosí. Jde to, je to hodně náročné a přináší vnitřní obohacení. Stačí jen chtít!
Zkusme žít bez masky, dostaňme víc lásky...
Žádné komentáře:
Okomentovat