Nefuč a jdi se obléknout! Pospěš si, ať už můžeme jít. Ty ještě nemáš vyčištěné zuby? A co tak se převléknout z pyžama? No tak tohle asi zná každá máma, která má doma rozpustilé, pubertálně-infantilní dítě, které drnká na její nervy, kudy chodí. Útěchou těchto hektických chvilek může být fakt, že i tohle jednou skončí. Tak, jako skončilo dětské kojení a nošení plenek. I tohle dosáhne svého vrcholu a z larvičky se vylíhne nádherný motýl. Plný barev, jiskřivých odstínů a rozměrů, který odpovídá jeho zlobení. A nás pak napadne toliko, že tohle stálo za to! Ale ta dennodenní štrapác, to už tak příjemné není. Inu, je to vždycky stejné. Jednou jsi dítě, podruhé rodič a pak prarodič. Koloběh, jenž má svá pravidla i principy nezastavíš. Svébytné cosi, co funguje a my můžeme jen pomáhat, chránit, doprovázet a čekat...
Dohoda platí, i když nás občas zchvátí!
Žádné komentáře:
Okomentovat