Hledám, pátrám, nevím co bych. Od rána jsem jako na trní. Slova běží, voda plynou a já se snažím zadržet dech k dalšímu nádechu. Výdech, nádech, protáhnout na špičky, zatnout zuby a srovna krok. Od jednoho se šinu k druhému a nemám ponětí, co všechno mě ještě čeká. Studená sprcha, zachmuřený obličej, usměvavý kolemjdoucí a sklenička na zahřátí. Snad šlápnout do pedálů, přihodit do kotle a popustit páru, dobře skrývanou pod povrchem. Maska byla nasazena, ruce se míhají sem i tam. Kde spočinou a s kým? To zatím netuším a netuší to ani ony samy. Teď je podstatné, že jsou tady s námi, že nás neopustí a nedopustí. Sice se potí a s mnohým lopotí, ale zítra se uvidí, co se z toho vykotí...
Nechej to být, může to jít!
Žádné komentáře:
Okomentovat