Kůň se řítí planinou, jezdec v sedle kopíruje koňský pohyb a na nohou se mu blýskají stříbrné ostruhy. Zvuky výstřelů jsou doprovázeny klapotem koňských kopyt a vzduchem se šíří vůně horkého slunce. Vzduch se pomalinku tetelí, kapky potu stékají po unavených tvářích a z kaňonu se náhle vynořují indiáni na válečné stezce. Divoký západ uprostřed středoevropského města není ničím výjimečným, pokud si do podoby herců obsadíme rozvášněnou rodinu. Jedni si hrají na ochránce lidských práv, jiní fandí rudochům a pár jedinců stojí jen tak mimo dění. Pozorují, co se to všechno děje a kam to všichni spěchají. Sami v skrytu duší mají svá tajemství, bolístky, radosti i starosti, které nevynáší na světlo světa. Snaží se se svým nitrem vybojovat svou bitvu, nezatěžovat a sledují, jak jiní z maličkostí vytváří kovbojky. Tito neobstojí s očím druhých, ale také nepřinesou nic, co by ostatní nevěděli. Jen drobná nespravedlnost a nejistota probuzená v myslích nestranných pozorovatelů stojí v němém údivu nad těmi ostatními. V hlavě pak zní, měj s nimi trpělivost, však víš, že oni jsou takoví!
Bez kovbojky, bos, narazím si nos...
Žádné komentáře:
Okomentovat