Jednotlivosti se střádají a postupně vzniká hromada vědomostí, dovedností, návyků a zkušeností. Podstupujeme procesy vzdělávání a klademe si rozličné cíle, kterými limitujeme své životy a bytí. Každý člověk je tak spojen se svým vnitřním životem, pomocí vnějších vztahů a okolností. Stojíme sami před sebou a pokládáme si otázky. Jednoduché i složité, banální i život ohrožující. Jednou odpověď známe, jindy tápeme ve tmě skutečna. Váháme a odkládáme úpravy věcí, až na samotný sklonek života. V mládí nemáme čas dlouho zůstávat na jednom místě. Ve středním věku si rádi hovíme ve svém zázemí, které opouštíme, abych se mohli radostně vracet. A věříme, že některé skutečnosti můžeme vyřešit, až když budeme starší. Jedná se ovšem o mylnou představu, že všechno, co jsme nevyřešili odsuneme do stáří a pak to vyřešíme. Možná ano, ale zřejmě ne. Na mnohé z věcí nám nebudou stačit duševní, tělesné, ani myšlenkové síly. Snad proto zkusme neodkládat a řešme to, co je podstatné již dnes. Vytvářejme si účinný systém vlastní obrany proti předčasnému stárnutí a žijme plni vitality a životnosti, ve smyslu lidství. Jen tak získáme ucelený systém a nalezneme řád v chaosu života i světa!
Opravme sebe, nalezneme nebe i Tebe...
Žádné komentáře:
Okomentovat