Jezero i knihovna, jedno okno v srdci má. Jedno oko, jeden hlas, který vábí zas a zas. Přivolává lidičky, na hory a lodičky. Připomíná stále znova, stejné věty, různá slova. To co u nás děláme, vlastně ani neznáme. Jednoduše stačí říct, že mám poklad, kdo má víc? K pohledu a přáníčku, slžím krásnou písničku. Bude plná poznání, že knihovna má poslání. Předávat a vzdělávat, s čtenáří se umět smát. Dávat radost poznání, že kniha smutku zabrání. Že v Bledu je i jezero, pojď ty má krásná nádhero. Starou už jsme ztratili, počkáme si zde chvíli. Uložíme pokání, když zaslechneme klepání. Člověk nesmí mít se rád, musí ovšem umět hrát. Život to je velká výzva, ať už s jiskrou, nebo jizva. Proto musím oželet, že ztratil se mi v pití led. Že ztratila jsem pouzdro své, mimozemšťany nabité. Zítra budu hledati, co se s tím dá dělati. A snad znovu vymyslím, čím že mobil zajistím!
Mimozemšťan přiletěl a pak znovu chyt se včel...
Žádné komentáře:
Okomentovat