Den se krátí a v srdci mám smutek. Jsem na milovaných místech, ale nemám se s kým podělit o nádheru míst, kterými procházím. V duchu se ptám sama sebe, zda bych byla více odvážná, kdyby se svět dříve otevřel. Studovala bych zde? Pracovala, milovala? Nevím a netuším, snad ano, možná ne. Jediné, čím jsem si jistá je fakt, že ze mě promlouvá má dobrodružná duše. Jaká je pravda, to vím, ale vám ji nepovím. Kdo mě zná ví a ostatní to vědět nemusí. A já jdu dál radovat se, poznávat, mořský svět tu nasávat!
Moře moje, moře mé, srdce moje ztracené...
Žádné komentáře:
Okomentovat