Den tak rychle letí, sotva jsem přišla, už abych zase pádila dál. Od rána uběhlo již několik hodin a já mám pocit, že dnešek se zase zapíše do historie. Nejen že jsem v jednom kole, ale je to také poprvé, kdy nemám komu zavolat a popřát k dnešním narozeninám. Je to velmi zvláštní pocit, když vím, že to ještě před chvíli byla realita. Zvednout telefon a jásavým hlasem hlaholit všechno nejlepší. Dneska mohu telefon zvednout, ale již zůstane bez odezvy. Jediné, co mě nějak pojí s určitým napětím a překvapením je fakt, že každoročně zakoupenou květinku už fyzicky nepředám. Dám ji, ale už ne tak, jak bych si přála. Vím, že skutečnost nezměním, i když bych moc ráda. Proto doufám, že si přečteš tyto řádky a budeš vědět, že jsme nezapoměli a nikdy nezapomeneme. Vždy budeš součástí nás samotných a to nejen v dny sváteční, ale i ty každodenní.
S úctou a pokáním, tobě se ukládním!
Žádné komentáře:
Okomentovat