Každý den něco nového začíná a zároveň končí. Všechno je jednou poprvé a někdy naposled. Vstáváme do dalšího dne a nevíme, jaké děje se vyskytnou. Předpokládáme různé kroky a plánujeme skutečnosti, kterých může být málo i tisíc. Nikdy ovšem stoprocentně nevíme, jak se co vyvine a jak to kdo pochopí. Je jasné, že příprava nesmí být podceněna a je nutným předpokladem k dokončení započatého. Proto putujeme světem, směřujeme své kroky, předpokládáme skutečnosti a vlastní realita zatím utíká. Stává se to každému z nás, ale jen někdo se přizná k faktu, že žije, ale realita jej míjí. Přežívá ze dne na den a reálné skutečnosti nevnímá. Jen jakoby na okraji svého žití zachycuje záblesky skutečného života a sluneční paprsky. O to více je pak překvapen, když sněhové vločky dopadnou na tvář, tělo se zchladí v mořských vlnách a mozolnaté ruce poskytnou skutečnou oporu i laskavý dotek. V těch chvílích si pak přiznáme neskutečnou krásu bytí a vlastní existence. Je s námi, je pro nás, je v nás!
Jen ten kdo věří v existenci štěstí, může být šťastným...
Žádné komentáře:
Okomentovat