A jsem tady znovu. Nevěřím svým očím a musím si sáhnout! Ano, je to tak a já opět stojím pod Ljublaňským hradem. Nasávám atmosféru univerzitního města a tiše sledují ruch okolo. Ráno pouze nesmělé hlasy a několik jedinců vyráží vstříc novým dobrodružstvím. Jen co se přehoupne ráno v poledne, všude je čilý ruch, kolemjdoucí fotografují, zastavují se, mlsají zmrzlinu a pijí kávu. A já? Rozhodnuta následovat kroky velikánů, stoupám ke hradu a dobývám vrcholek. Kochám se okolím, sleduji cvrkot a vím, že jsem tam, kde jsem chtěla být. Čas tak rychle běží a já musím běžet s ním. Tak se tu mějte a věřte, že se zase objevím. Nevím sice kdy, ale přijedu. Vždyť tady jsem jako doma. A dokonce rozumíte i mé angličtině. No co víc si přát?
Hezké počasí a ať žízeň uhasí...
Žádné komentáře:
Okomentovat