Položím si nohy na stůl, natáhnu se a víkend může začít. Ještě trošku, ještě chvilku a budu moci vypustit všechny myšlenky z hlavy. Jen pár drobných, jen ještě několik krůčků a je to tady. Červené kloboučky, zelenavá tráva, čvachtající kaluže a teplotní pohoda. Jen tady můžeme vypustit všechny nepohodlné části a ujmout se skutečného nicnedělání. Je to sice neobvyklý způsob trávění času, ale i to člověk musí zažít. Jinak by si dostatečně nevážil toho, co má! Ač někdy vyčerpaní, přesto spokojení a tak to má být.
Nebude klid, musíme žít...
Žádné komentáře:
Okomentovat