Jsou chvíle, kdy automaticky zapínáme autopilota. Pak zase momenty, kdy naše maska kryje vnitřní prožitek. Po takto prožitém dni vcházíme domů utahaní a clekem spokojeně odhazujeme to, co nemusí být skryto. Stáváme se přesně těmi, kterými jsme se narodili a do koho jsme vyrostli. Již nemusíme být stále usměvavými a pozitivně naladěnými klauny. Nemusíme poslouchat sáhodlouhé litanie, o které nestojíme. Nemusíme nic a můžeme všechno. Třeba se jen tak posadit, vychutnant si přicházející večer, či vykouzlit něco milého na talíře. Je to jedno, tady jsme samo sebou, s horším i lepším nasazením, unavení či sršící energií. Tady si na nic nemusíme hrát a maska není nezbytnou výbavou. Je jen součástí kostýmu, který nosíme tam, ven. Tam, kde nás vlastně nikdo moc nezná a přeci má pocit, jak dobře nás zná!
Maskuj a tvoř, klidně buď i tchoř...
Žádné komentáře:
Okomentovat