Volný čas by měl být jen náš. Ne vždy je tomu tak a dělíme jej mezi potřebné, nutné, nezbytné a zbytné. Co kam patří, už pomalu víme. Jen se občas zarazíme, přešlapujeme na okraji skupinky a přemýšlíme, čemu se přiklonit. Být vzorným a pracovat, i když je volný den? Být odvážným a vyrazit si navzdory nahromaděným úkolům. Být utahaným a nevyrovnaným, přestože nehrozí žádné nebezpečí. Těžko se člověku někdy odhaduje správné rozpoložení a záměr. Byť se těšíme na volné chvíle, většinou utečou a my ani netušíme, jak se to stalo. Ze včerejška je pozítří, z dneška zítřek a z neděle středa. Čas se míhá, hodiny utíkají a volno je opět v nenávratnu. Ačkoli se snažíme, pilně plánujeme, někdy nás i ty nejlepší plány vypečou! To pak nezbývá nic jiného, než se zastavit, protáhnout a navodit si úplně jinou myšlenku. S tím se pak už dá něco dělat, i když mléko bylo rozlito...
Nechej věci tak jak jsou, i když někdy lidé lžou!
Žádné komentáře:
Okomentovat